Tajemství slavkovského pokladu od Oldřicha Růžičky spíme v knihovně (Noc s Andersenem)

16.11.2015

Jediná noc v roce, kdy se spí v knihovně tzv. Noc s Andersenem, proběhla z  pátku na sobotu 30. 3. 2012.  Sešli jsme se v 18.00 hod v počtu 9 dětí, jedna čtenářka onemocněla. K pozdní večeři kolem osmé hodiny jsme si uvařili těstoviny, kde si děti vybraly zda je chtějí s mákem a cukrem a nebo s kečupem a sýrem. Celý večer jsme četli knihu od Oldřicha Růžičky Tajemství slavkovského pokladu. Knihu nádherně ilustroval Jan Klimeš. Příběh Jakuba a jeho strýce Františka je založený z velké části na skutečných událostech, které se odehrávaly v prosincových dnech roku 1805 a po nichž, o dvacet tři let později, následovala neméně dramatická dohra při dohledání pokladu. Pro děti byl zážitek v podobě nedořešených úkolů, indicií a tajenek, které jsme museli najít v prostorách knihovny a zasedací místnosti. Nejvíce času nám zabralo luštění přes zrcadlo, protože jediné zrcadlo na obci se nachází nad umyvadlem, kam se všechny děti nevešly. Některé děti diktovaly svůj vyluštěný text a jiné v chodbě zapisovaly. Pěkný rébus byl spojen s brožurou vojenského výcvikového řádu. A Vzdálený telegraf, který díky třem prkenným rukám na dálku sloužil jako optické ukazovátko jednotlivých písmen. Děti pobavila knižní televize v podobě výsuvných vystříhaných obrázků, kde byla zobrazena bitva u Slavkova. Při čtení jsme si vyrobili papírového koně na dřevěné tyčce a z kartonu napoleonské čepice s typickým barevným kotiliónem. O půl noci jsme dočetli knihu a už zbývalo jen nalezení pokladu. Poklad v podobě čokoládových mincí byl schovaný v sudě v podzemí budovy, neboli sklepních prostorách. Rozdělování pokladu bylo pro kluky jednoduchou záležitostí, protože některé děti usnuly v deset hodin. Museli jsme připomenout kluky, aby nezapomněli počítat i se spícími dětmi. Čištění zubů převléknutí do pyžam a zalezení do spacáků nám zabralo hodinku. Ráno jsme posnídali kolem osmé hodiny Kubovu bábovku, kterou jsme zapili šípkovým čajem a na chuťovku jsme snědli Terezčiny šátečky. V sobotu 31. 3. 2012 v 9.00 hod jsme se rozešli domů.